Máme vykastrovanýho psa. Byl to debil, kterej jenom venku slintal po všech hárajících fenách a rval se s ostatníma psama, venčení peklíčko pro něj i pro nás. Po vykastrování je to pohodář, kontakty s ostatníma psiskama ok, háravky ho zajímaj jenom zdvořilostně, ale už neoblizuje s blaženým výrazem venku jejich moč a nesnaží se nakrýt každou, co projde kolem a se psama je taky v klidu.
Zdravotně je v pořádku, trochu víc musíme hlídat jídlo aby nenabíral. ALe je už v požehnaným věku.

Nicméně psychicky mi stejně není moc dobře, mám pocit, že jsem mu sebrala "mužnou sílu" z pozice moci nad ním, všeobecně čím jsem starší, tím víc je mi kastrace proti srsti.
Asi bych dalšího psa už vykastrovat nenechala - tedy já bych si už dalšího psa nepořídila, přijde mi, že nejsem ten správnej typ na psa a že psi a město moc nejdou dohromady - těch psů je všude kolem hrozně moc, na tom teritoriu jsou namačkaný, pak podle mě psychicky trpěj... ale to už je na jinou a dlouhou debatu.