Nemejte obavy, casem se to podda. Starsi syn /9let/ s nami spal v posteli a s moji pritomnosti usinal do 8 let. Nechteli jsme to resit silou, nechavali jsme rozhodnuti na nem. "Dozdral" k tomu sam, jednoho dne se rozhodl a od te doby spi a usina ve svem pokoji sam. Taktez priblizne v tuto dobu zacali prvni prespavani u kamaradu a skoly v prirode. Dneska se na tyto akce mimo domov hrozne tesi a problemy se steskem jsou pryc.
To, ze nebyl na skole v prirode v prvni tride si uz davno nepamatuje..
Nektere deti jsou proste vice uzkostne, potrebuji vetsi miru jistoty a bezpeci, hazet vsechno do jednoho pytle a argumentovat tabulkama, kdy ma co kdo umet, je nesmysl... Na okoli nedejte, udelejte to tak, jak sama citite.
Nam se osvedcilo, pokud jsme sli vecer nekam bez nej, sdelit mu to nekolik dni predem, pozvat na hlidani nekoho k nam a opakovane s nim probirat, jak bude vecer vypadat, aby se mel na co tesit a vedel,s cim pocitat. Postupne se pak dala "pupecnikova snura" prodluzovat
A rozhodne nejste sama. V nasem okoli je takovych deti vic, jen se o tom moc nemluvi.
Nebojte, jednou se Vam po teto dobe bude jeste styskat. Mnoho zdaru!