Gina byla úžasná, vycvičená, hodná, klidná, nikdy na nás ani náznakem nevycenila zuby, měla ráda děti. Byla krásná a chytrá.
Pořád si říkám, že jsem měli jet hned, ale manža do práce musel, už tak přišel brzy z práce. Já bych ji ani z boudy sama nevytáhla. Jen jsem tam dřepěla a hladila ji po hlavě a ona na mně smutně koukala, pak už si jen tak hlavu položila a zavřela oči.
Od sředy už jsem o otravách toho načetla hodně, píší tam to samé co řekla veterinářka. Neviděla jsem jaký jed snědla, kdyby jo tak by to dopadlo jinak... Jenže Gina mohla běhat po celé zahradě, do kotce jsme zavírali jen když hárala. A na procházce jsem jí taky poštěla aby se proběhla, nikdy by mně nenapadlo, že se něco takového může stát.
Teď si vše vyčítám, neměla jsem ji poštět z vodítka nebo dávat náhubek, jenže jaké by to pro ni bylo? Chtěla jsem ať se volně proběhne, poslouchala na slovo.