Já byla zrovna na horách,když nám máma volala,že Brita umřela a hned jsme jeli domů,protože děti hned začali brečet. Oba u ní vyrostli. Abych je utišila říkala jsem jim,že přemluvíme babičku,aby si pořídila nové štěňátko. Máma nechtěla a pořád jenom brečela,až mi najednou napsala,že chce,ale,že chce čokoládového,tak jsme pro něj jeli až někam k Olomouci.
Dopadlo to tak,že máme v rodině dvě štěnátka. Jedno je u mámy a jedno skončilo u nás i když jsem tvrdila,že dalšího psa v žádném případě. Jsou to draci,ale opravdu si nás zase ochočili.U nás to opravdu zabralo a děti si na Britu vzpomínají,ale už nebrečí.