Před měsícem jsem tu řešila "poslední kapku" o tom, zda se rozvést nebo ne.
Věci se daly do pohybu. Manžel na zkoušku odešel a já opravdu zjistila, že není v mých silách a možnost se do manželství s ním vrátit.
Přestože manžel s rozvodem nesouhlasí - on se změní,on chce šťastnou a úplnou rodinu,ale já mu nechci dát tu šanci na kterou má on právo,protože po 15 letech už prý najednou zjistil,jak se má v rodině chovat - stále si myslím a doufám, že to zvládme dohodou o rozvodu a nebudeme muset k soudu a vytahovat tam špínu.
Právníka už mám,příští týden máme schůzku. Hlavní problém je samozřejmě nové bydlení a vyplacení manžela ze současného bytu. Teď bydlí u bratra,kde se ale našemu synovi nelíbí,nechce tam chodit, takže si ho tam manžel nemůže brát na spaní. Našla jsem mu zařízený byt na podnájem-což by vyřešilo problém jak s financemi,protože nemáme najednou tolik peněz,abychom koupili vybavení do nového bytu, tak i to,že by syn měl konečně místo,kam k tátovi může. Manžel se ale šprajcnul, že podnájem jsou vyhozené peníze a že dál bude u bratra,než zajistím nový byt a komplet ho nevyplatím.
Ale k té úpravě styku. Manžel najednou začal fungovat jako otec,ikdyž já jsem skeptická k tomu,jak dlouho mu to vydrží. Synovi je 6 let. Měla jsem představu víkend co 14 dní (pátek ze školky - neděle večer) a každou středu odpoledne. takhle to nechat soudně potvrdit. S tím, že já otci ve styku bránit nechci, takže když ho bude chtít vzít v týdnu na kolo nebo na trénink, tak že se nějak dohodnem.
Netuším,jak to chodí v praxi. Jestli je lepší soudně míň a pak se dohodnout...

Předem díky za všechny zkušenosti