U nás nepomáhalo vysvětlování,tisíckrát jsem říkala že se to či ono slovo neříká.Jaký má význam a podobně.Prostě se synovi líbilo říkat sprostá slova...jen tak.Tak jsem to udělala hodně nevýchovně obráceně.
Začala jsem sprostá slova říkat taky.
Samozřejmě s mírou .To mu byly asi 4 roky.Při prvním mém sprostém slovu se na mě udiveně podíval co to říkám.No vidím to jako dnes.Tak mu povídám že když je říká on,budu je říkat taky.A že už mi to nevadí a klidně můžeme takhle sprostě mluvit oba. Načež začal bulet a prosil mě abych tak nemluvila,že on taky nebude.Od maminky se mu ta slova ale vůbec nelíbila.Párkrát jsem ještě nějaké slovo prohodila,ale byla jsem ostře střežená a vždy upozorněná že jsem zase zapoměla a sprosté slovo řekla....pak jsme si vysvětlovali že každý známe spoustu sprostých slov,že je zná každý,ale na každém záleží jestli je bude,nebo nebude používat.
Tenkrát to na mého syna zabralo,ale každé dítě je jiné.
Dneska je mu o pár let víc,občas si nějaké pěkné nové slovo vyzkouší říct,ale pořád to jde.