Ahoj zakladatelko,
nevím, zda-li si tento vzkaz přečteš. Třeba už máš to nejhorší za sebou, ale pokud ne, tak ti můžu napsat, že já mám též za sebou manželovu nevěru (plánovanou - mám zdravotní problémy "se spodkem", takže po sexuální stránce nebylo vždy vše v pořádku, do manželství vstupoval a věděl o tom, ale přesto si půl roku psal s kolegyní z práce a nakonec to vyvrcholilo na služební cestě v posteli - dozvěděla jsem se to anonynem od jejího manžela, nedokázal se přiznat, Plzákovsky zatloukal). Ale
i přesto všechno jsem mu dokázala odpustit. Sice mne to stálo strašně moc sil, ale myslím si, že to stojí za to, protože co tě nezabije, to tě posílí.
Tvůj manžel udělal velký kopanec, ale dokázal se Ti přiznat (možná si chtěl sám ulevit), ale pokud to kamarádka udělala plánovaně, tak by se Ti to stejně doneslo. Musel sebrat hodně odvahy, takové věci se těžko říkají. Pokud Vám to tedy všechno jinak funguje a stále o něj stojíš (myslím, že toto je nejdůležitější otázka, jestli si na ní odpovíš kladně), tak radím mluvit a mluvit a mluvit. Všechny své emoce ze sebe dostaň ven nebo mu to všechno napiš na papír a pak to všechno spolu proberte, ale opravdu všechno. Nic si v sobě nenechávej. Je hodně těžké odpustit, ale ještě těžší je s tím poprat vnitřně (vím to, mne to trvalo přes měsíc, ale to jsem opravdu pořád mluvila a brečela a mluvila a brečela).
Pokud o něj opravdu stojíš, tak se chytni druhé šance. Už jen kvůli tomu, aby Ti ho zase mohla sebrat "kamarádka". Třeba na to čeká:-((
Držím palce a hodně sil
Mirča