Tabitho, úplně přesně jsi vyjádřila totéž, jak to vnímám já.

Vajíčka bych nikdy nedarovala ani nepřijala, přesto, že sama vlastní děti mít nemůžu (zrovna v těch vajíčkách ale problém nebyl).

Myslím, že ty problémy, které taková věc s sebou nese, jsou dopředu nepředstavitelné, život dovede připravit takové situace, že je na to veškerá fantazie slabá.

Znám paní, která taky šla "proti přírodě", ale zase tím, že přijali s manželem cizí sperma a dítě se tak "povedlo", že dnes by určitě byla radši, kdyby si ho nebyla prosadila - není to už žádné miminko, má ke třicítce.

Jestlipak to potom taková matka, která má dítě, které není biologicky její, tomu dítěti řekne popravdě, že vlastně "není její"...? Anebo to bude celoživotní tajemství, které tam někde - jako určitá lež - mezi rodiči a dítětem leží...?
Toto může přinést tolik problémů, které si dopředu asi žádná taková žena záměrně nechce připouštět.