Prvorozený dudlík defacto neměl, párkrát jsme mu ho nabídli, občas ho vzal, ale nijak ho nevyžadoval. Byla jsem za to moc ráda, odpadlo odnaučování... nicméně je fakt, že měl jedno období (odhaduju kolem 9. měsíce), kdy byl přicvaknutej na prsu skoro celou noc a dudal si (dudlíka ale odmítal - taky aby ne, když je to prso o tolik lepší)....to mě po čase donutilo odsunout jeho postýlku od naší postele na druhý konec pokoje, dát tam zpátky bočnici a začít kojit v sedě vedle. Už se to fakt nedalo, nevyspalá, rozbolavělá...pomohlo to. Palec si nikdy necucal.

Druhorozenýmu jsme museli dát dudlíka hned druhý den po příchodu domů, neměli jsme ani žádnej koupenej, naštěstí jsme vyhrabali starý Vaškův...je prostě savej, pořád strkal ruce do pusy nebo se snažil cucat lem zavinky (ačkoliv byl čerstvě a dlouze nakojenej) a kňoural u toho, dudlík ho opravdu uklidnil. Tak tiše doufám, že se to časem upraví a budeme ho dávat čím dál tím méně a méně...děsí mě, když vidím dvouleté děti s dudlíkem a je mi naprosto jasné, že odnaučit tenhle návyk není žádná sranda.

Takže jak vidíš, vycházej vstříc potřebám dítěte a pokud dudlík nevyžaduje, tak buď ráda a zbytečně mu ho nedávej. A určitě ne proto, aby si zvyknul na umělou chuť silikonu nebo gumy - neboj, ve chvíli, kdy bude nutné přejít na lahev, tak se napije ani nebudeš vědět jak