"Chci si užívat život, cestovat, studovat, číst, pracovat a ne neustále přemýšlet nad tím, jestli se někomu někde něco nestalo, jestli někdo nemá špatné známky, jestli nezlobí nebo nemá prdíky. Absolutně to odmítám, ano, jsem dost sobec v tomoto směru." jako bych to psala já ve čtyřiadvaceti.
O několik let později bylo všechno jinak.
Takže za mě - je možný, že tenhle postoj budeš mít navždycky a nebo je možný, že se pro tebe tenhle životní styl dřív nebo později vyčerpá a pak budeš chtít mít děti kvůli sobě, taky ze sobectví ;) a tak to je v pořádku.