Karolino, já tě docela chápu. Taky jsem na tom byla takhle. Děti jsem teda neodmítala, ale říkala jsem si, až o moc později, nejdřív chci pracovat, cestovat..atd.. Měla jsem přítele "jen" asi 4 roky, ne tedy tolik co ty.
Pak jsem ve 24 poznala současného manžela. Bláznivě jsem se zamilovala, se současným přítelem rozešla a do roka byla svatba. Už asi po půl roce s manželem (ještě manželem nebyl), jsem začala strašně toužit po miminku. Sama jsem to nechápala. Snad to bylo tím, že to byl ten pravý a zaúčinkovala příroda... nevím.. Do dneška tomu vlastně nerozumím, co se to se mnou stalo.

Teď jsem trojnásobná máma a rádi bychom ještě jedno...snad se to podaří, vypadá to slibně a vůbec nic mi nechybí - cestování, kariéra...jsem spokojená s dětmi..