Taky jsem dělala v té době učitelku a děti jsem nechtěla ani náhodou. Ale věděla jsem že jednou určitě jo, neměla jsem to tak že je nechci. První dítě jsem měla jen díky tomu, že mi bylo už 27, brala jsem to tak že je nejvyšší čas, vdaná jsem už delší dobu byla, tak mi to přišlo jako přirozený vývoj. Nakonec manželství nedopadlo dobře, ale jsem ráda že jsem dceru tenkrát měla, teď mám ročního rošťáka a už na sobě pozoruji "únavu materiálu" a jsem ráda že mám děti odbyté
Ale na mě teda tenkrát žádné pudy nešli, měla jsem ji čistě z rozumu, že už mám na to věk. Asi pro mě byly děti v práci jako přirozená antikoncepce. Ale během těhotenství se vše změnilo a byla jsem nadšená a zapálená těhule
Kdybych čekala na impuls že budu opravdu chtít dítě, tak jsem možná bezdětná dodnes