Žila jednou tady v Čechách jedna velmi hodná, milá, obětavá žena, jmenovala se třeba Bibi.
Jednoho dne zjistila, že čeká dvojčata, ale nemohla je dobře zabezpečit, byla velmi chudá. Dala je do adopce, aby jim zajistila lepší budoucnost.
Ta rodina, co ty dvojčata adoptovala, pak časem odjela žít do Ameriky, matka zůstala tady v Čechách. Dvojčatům se dobře dařilo, měli hodně lásky i řadu materiálního zabezpečení.
Matka, co dvojčata porodila, na ně každý den myslela. Milovala je. Když bylo dvojčatům osmnáct let, jel kamarád té matky zrovna do Ameriky, tak po něm poslala vzkaz. Že je ta matka moc miluje, že nemá moc peněz, aby jim mohla sama zatelefonovat, ale jestli by jí nezavolali. Jedno dvojče, Mireček, mámě pak pravidelně volal, měl ji rád, vážil si ji, že mu dala život, přijímal její lásku a lásku ji opětoval. Nicméně měl řadu dalších špatných vlastností, kradl, popíjel, žil bohémským životem. Ale na svoji biologickou matku si vzpomněl, měl s ní určitý vztah. Druhé dvojče, Vlastíček, žil řádný život, poctivě pracoval, ale s biologickou matkou nechtěl nic mít, ani tomu nevěřil, že je fakt jeho máma. Její prosby, aby jí zatelefonoval, nevyslyšel. Neměl s ní žádný vztah.
Mezitím začaly v té Americe (je to pohádka) nepokoje, vála. Dvojčatům se vedlo špatně. Zato ta biologická matka tady v Čechách přišla ke značnému jmění a vlivu. Jedno dítě by mohla zachránit, přivést do Čech, vysvobodit ho z té války, z toho pekla. Ale které? To, které bylo hříšné, pilo, kradlo ale milovalo jí nebo to, které žilo sice spořádaným životem ale vůbec nevěřilo, že ta matka je jeho matka? Přestože to dítě prosila?
Jak to rozlousknout?