Sylvo, při svatbě se dává slib, že si toho druhého bereme takového, jaký je a že s ním poneseme všechno dobré i zlé až do smrti. K tomu nám má pomáhat Bůh. Pokud si žena vybrala násilníka a takový slib mu vědomně dala, pak sama strčila hlavu do oprátky. Pokud se z něj v důsledku něčeho po čase násilník stal, nejspíš třeba nějakého úrazu nebo šoku nebo nevím, pak je to on, kdo potřebuje pomoc své ženy. To, že se mladí berou a ještě se pořádně neznají, vede k rozčarování záhy po svatbě, kdy jim spadnou růžové brýle a najednou si uvědomí, že se ve výběru spletli. Ale čí je to chyba?