Dočetl jsem asi do třetiny, pak už se to začalo opakovat.
Mluví se tu o křesťanském pohledu na věc. Křesťanství je specifický způsob vnímání, ústřední autorita je mně jako agnostikovi nepřístupná. Pro mě z toho vyplývá, že se budu řídit svým rozumem. V životě by mě ale nenapadlo požadovat, abych byl považován za dobrého křesťana.
Takže - samozřejmě že je z křesťanského pohledu lepší sezdané manželství, důvod tu napsala Ovina. Je celkem jedno, jak to ovlivní děti - ústředním motivem křesťanství (nového zákona) je oběť - života, dítěte - takže na nějaký narušený vývoj se tu nehraje. K tomu patří motiv vystižený lidovým rčením "Koho pánbůh miluje, toho křížkem navštěvuje" - můžu jenom spekulovat, že se tak lépe odčiňuje prvotní hřích nebo se lépe rozeznává důležité od nepodstatného. Za třetí je zdejší život pouze přípravou na ten věčný a touto optikou lze na potíže v tomhle životě nahlížet jako na přijímací test - ten je taky pro mnohé stresující a nepříjemný, ale všichni chápeme jeho význam.
Racionálně je samozřejmě lepším manželství bez domácího násilí, je v pořádku násilníka opustit co nejdřív a tohle všechno. Ale to je úplně jiný přístup, který nepřijímá křesťanská dogmata. S nimi se to nutně jeví jinak. Nutit křesťana, aby ta dogmata ignoroval, je nesmysl.