Kdysi, v době, když byla má máma těžce nemocná a měla fakt bolesti a já byla výrazně ateisticky vychovaná nevěřící puberťačka, jsem se v zoufalství obrátila k Bohu, jestli by nebylo lepší, kdyby umřela, než aby takhle trpěla.
A máma umřela; ačkoliv to z principu nebyla zase "tak" smrtelná nemoc.

Na nějaký čas se ve mně zadrhlo pomyšlení, že za to svou neuváženou "prosbou" můžu; ale celkem brzy jsem naštěstí usoudila, že pokud Bůh existuje, není to malicherný pomstychtivý bůžek, aby mi něčím takovým ukazoval, zač je toho loket.