Měla jsem ve Francii americko-francouzskou spolužačku, žila na různých místech světa, naposledy před studiem na Pobřeží slonoviny, a říkala mi, že vždy přemýšlí, počítá a sní v jazyce země, ve které se právě nachází, přejezdem do druhého prostředí se to postupně přelije. Je fakt, že po roce ve Francii se mi leccos zdálo a myslelo francouzsky, a to jsem měla i české spolužáky a česky jsem mluvila. Můj tatínek má dijonské gymnázium (4 roky plus maturita) a po přechodu na českou univerzitu měl problémy s českou terminologií a způsobem uvažování a psaní (vyprávěla jsem mu, Mickey, o tvých trablech s Kunderou, velmi soucítil, neb to dobře zná, Francouzi jsou na formální eseje stejní psi), ale pochopitelně se to rychle srovnalo.