Je ještě malý, když vás chce mít u sebe, vyhovte mu . Asi si říkáte, že když už to jednou zvládl, bude to tak napořád, ale ne - děti se nevyvíjejí lineárně, dělají krůčky dopředu a zase zpátky. Náš syn v roce a půl taky chodil spát sám, pak už i do svého pokojíčku. Po narození dcerky se nám vrátil do ložnice a po nějaké době začal znovu vyžadovat, aby s ním někdo byl, dokud neusne. Někdy je to komplikované (zvlášť ve dne, pokud dcerka nejde spát taky, protože si zdřímla dřív), ale snažíme se mu vyjít vstříc (jsou mu 3 roky pryč). Za pár let nám, puberťák, nedá ani pusu a budem nostalgicky vzpomínat, jak nás kdysi potřeboval mít u sebe...