ahoj...já se s mou poslední babičkou vídám cca každý týden a tak jednou za 3 měsíce taky poslouchám, jak sem ju zklamala, že sem nedodělala vysokou, že sem dokázala v životě bát jen svobodná matka, jak se za mě před kamarádkama stydí, protože jejich vnoučata sou vysokoškoláci....že její milovanej vnuk (můj brácha) ju během společnýho bydlení občas okradl, sem tam dal něco do zastavárny, dvakrát seděl-to mu všechno odpustila, ale mě odpustit nemůže (to sou její slova)....
ale většinou je milá, pravnuka má ráda....letos jí bude 90 let, tak ty výkyvy nálad přičítám stařecké demenci, občas do jejího těla vleze někdo jízlivej, krutej a cizí...bohužel postupem času je to častější, ale vzhledem k jejímu věku využívám každé možnosti ju vidět, protože by to mohlo být naposledy a je to prostě moje babička....
zkus se na to dívat tak, že ti nechce ublížit, ale myslí si, že tě těmato řečma motivuje k úspěchu (teda snaží se, protože je to spíš demotivující)...