Suzy, přečetla jsem si pečlivě vše, co jsi napsala, a bojím se, že ti není pomoci. Tvá situace je složitá, ale ty si to ještě více komplikuješ svou povahou. Neumíš žít s rodiči, ale nezvládneš žít ani bez nich. Prodáváš svou dospělost za 7 litrů měsíčně. Já byla v obdobné situace (mmch, proč jezdíš domů tak často?), taky jsem se nepostavila a raději skousla zuby, abych nepřišla o podporu rodičů při studiu...
Máš spoustu argumentů, proč to nepůjde. Řeknu ti něco, co už asi víš - opravdu to nepůjde. Dokud se k tomu budeš takto stavět, že nenajdeš jedinou cestu, jak z toho ven, zato sto argumentů proto, že to nejde, tak budeš stále tam, kde jsi, jen víc a víc naštvaná na celý svět kolem sebe. Ten problém je ale v tobě.
Rodiče jsou jací jsou, chovají se divně, ale s tím nic neuděláš. Změnit můžeš pouze svůj postoj k tomu. Přemýšlej, proč ti tak vadí pár slov od mámy? Odstřihni se a nepřipouštěj to tak k sobě.

Na tvém místě bych si našla brigádu ve městě, kde studuju, na 2-3 víkendy v měsíci, já už před nějakými 13 lety na vysoké měla brigádu s tisícovkou na ruku za den (i méně, nebylo vždy dobře, musíš hledat), na nájem kolejí či kde bydlíš, a jídlo si tím vyděláš. Rodiče stačí vidět jednou měsíčně, pokud máte momentálně takové vztahy. A přítel přece může jezdit za tebou, nejen ty za ním, že.