ahoj, chci se zeptat jak je to jinde. U nás teda absolutně ne. Naše dcera dlouho nikoho než rodiče nepřijímala a teď kolem dvou let se to zlepšilo. Babička (moje tchýně, ale vycházíme dobře) přijela oslavit její narozeniny. Byla tu týden a výsledek byl takový, že dcera k ní nakonec zase nechtěla i přesto, že první den měla velkou radost, že babi přijela. Babička je na ní moc hodná, ale v podstatě jí celý den kvůli něčemu "peskuje" ve smyslu nějaké povinnosti a dle mého názoru to dceru velmi omezuje. Příklady, hračka, jakákoli se smí užívat jen k účelu ke kterému je určená, to znamená na pískovišti se dělají jen bábovičky a ostatní se nesmí, knížka se čte od začátku a ne od prostředka, nádobí je na vaření a ne na hraní. Celý den musíš být, čistá upravená ve smyslu stokrát za den, poď sem já ti zastrčim tričko, jdeme umýt pusu, ruce, převléknout, vem si bačkory. Dcera je velmi hodné dítě a dá se říct, že téměř vždy takovou výzvu vyplní, ale sama jsem babičku peskovala, že mi vůbec nevadí, že dcera roznáší písek po zahradě nebo že všechny pohádky zná zpaměti tak ať jí babička čte co ona chce nebo že si hraje s nádobím. Babi se pak na mě samo koukala, že mi jí všechno dovolíme. U dědy je snad ještě horší, ten někdy i zvýší hlas a peskuje k tomu ještě mě. Jak to máte vy? Omlouvám se za román