My máme všechny prarodiče dost vzdálené, takže se s dětmi vídali vždy jen párkrát do roka a navíc jsou celkem rozumní, takže podobné situace nenastávaly. To, co popisuješ, je snad nejhorší druh "výchovy", co si umím představit - takových dětí je mi hrozně líto. Nedivím se tvé dcerce, že se jí to nelíbí, musí to být takříkajíc na hlavu, poslouchat neustálé komentáře a pokyny. Pod takovým tlakem by se necítil dobře nikdo, kdyby někdo takto buzeroval babičku (protože to prachsprostá buzerace je), jistě by ho brzy poslala kamsi. Dítě chudák se snaží zavděčit, ale aby z toho mělo hlavičku jako škopek. Snažila bych se babičku ze všech sil přimět, aby nechala dítě volněji dýchat.