způsob výuky u syna na akordeon byl takový, že ho to nebavilo, většinu věcí jsem ho učila já doma, bohužel už jsem si taky nevšimla všeho, takže má špatný návyky, změnili jsme školu, změnili jsme ZUŠku, odnaučuje se to teď docela ztuha, protože dva roky to po něm nikdo nechtěl. Měl po dvou letech asi půl roku zpoždění a špatný návyky k tomu, morálku mizivou, těžce doháníme, ale už teď je vidět změnu, a ono ho to dokonce zase baví a já už nejsem naštvaná, že vyhazujeme peníze za něco, co nemá smysl.
v té stejné ZUŠce, kam chodil starší na akordeon, je mladší u jiné učitelky na housle a přestože je dojíždění komplikované, ta druhá ZUŠka by byla v pohodě, tak bysme neměnili ani náhodou, on ani já

je to o učitelích, osnovy se dají přizpůsobit, zvolnit, zrychlit, upravit, musí udělat nějakou povinnou část, ale určitě tam vůle je