Taky si moc neumím představit jak by taková výuka tříleťáka měla probíhat aby to někam vedlo a bavilo ho to. Dcera v tomhle věku naprosto odmítala něco zopakovat - byť i jen položení prstů, způsob úhozu atd... jen jsme teda nechtěli aby hrála pěstma ale jinak jsme jí museli nechat úplně volně a nechtít po ní nic (klavír je u babičky, ségra má vychozenou celou LŠU a umí krásně, já zabrnkám zpaměti jednou rukou pár písniček). Teď je dceři 5,5 a sama už přichází na to jak hrát jemněji a melodičtěji, občas se sama zeptá jak se to či ono hraje - ale nemá moc velkou trpělivost na procvičení - zkusí to a když to nejde poprvé, podruhé, nechá toho. Já ji nenutím, beru to jako že se zabaví a teda je fakt že žádný výrazný talent u ní nepozoruju který bych chtěla podchytit.

Za mě - ve třech letech bych se asi na učení učitelem nevrhala - hraj ty jim - rozvoj sluchu, nech hrát je "po jejich" jen s usměrněním vzhledem k tomu co si můžou dovolit k piánu - rozvoj motoriky, a uvidíš jak je to bude brát, jestli budou mít chuť se k tomu pořád vracet a zkoušet si něco nového....