asi jsem se blbě vyjádřila, bratrovi nebylo 80 roků, když zemřel, ale kolem 40, ale bylo to v 80. letech minulého st., čímž jsem chtěla říct, že to tenkrát nikdo moc neřešil, prostě byl postižený, prakticky bez diagnozy...
Já vím, že asi plaším, protože synovi je ted "uz" 4,5 a v podstatě mu nic není, akorát je takový nemotora, skákat umí, ze země vstává normálně atd. Ale ta případná dědičnost mě úplně ohromila... a navíc mám ještě mladšího syna, takže pokud bych byla přenašečkou , radši nemyslím....
Děkuji všem za podporu, musím končit, mladší vstává.
Honzo, děkuji za nabídku, možná se ozvu večer, až znova usnou, a rozhodně si projdu vaše stránky. Díky a hodně sil.