Hexhex, zrovna mám takový blbý pocit, že jsem naštvala kámošku po ICQ
Psala mi, jak mi nezávidí, že jsem doma a že teď nechodím do práce... a já jsem jí psala, že se spíš začínám opravdu bát až budu na tvrdo v práci na daných 8-9 hodin denně, jak budu/budeme stíhat logistiku okolo dětí, domácnosti, doktorů, věnovat se doma dětem... a že teď hlavně na jaře mám dojem, že je těch aktivit tolik! Kolo výlety, chci zkusit kolečkové brusle, pískoviště, výlety na kolech, míč, malování na chodníky... prostě mám dojem, že teď se ani nudit nedá. Navíc dcera už má 3 roky a krásně se s ní dá povídat a hrát různé hry... Navíc další dítě už mít nebudu, takže možná i podvědomí hraje svou roli, že má "mateřská léta" končí a chci si ty poslední měsíce s dcerkou užít
Ono hold tohle máme všichni jinak. Já si vážím toho, že nás muž uživí a že já si "můžu dovolit" být doma, byť si nemůžeme skákat kdovíjak... Občas ale depky přijdou - při nemoci dětí... že mám dojem, že na mě všechno padá; řeším, že bych moc ráda šla pracovat zpátky do cestovky, ale hned mi dojde, jak to budu dělat s dětmi... prostě občas se to ve mně mele