Nechápu ecim, proč se tak rozčiluješ. Nikdo nikde nepíše o nějakém strašném utrpení na MD. Jenom ty.
A ano souhlasím s Fisperaldou, md pro mě rozhodně žádná zábava nebyla, naopak. Byla jsem hodně sama, bo kamarádky byly většinou bezdětné a celý den v práci, takže po celém širokém okolí kromě důchodců nebyla ani noha. Do mat. centra jsem zašla jednou a zase honem rychle vycouvala. Byly tam ženské, co se mezi sebou znali, chodili tam min. po dvojcích, seděli na koberci, děti po nich lezly a hulákali a maminy se je snažily překřičet a jedna přes druhou se vytahovaly, co které dítko umí lépe než ostatní. Otřes.
Na procházky jsem chodila ráda, ráda jsem si se synem hrála, ale chvíli. A ano, asi nemám fantazii, ale opravdu mě nebaví dělat neustále paci paci, dělat bábovičky. S batoletem, tak do těch 2 let nemáš zase tak moc možností. Jakýkoli výlet, byť na 1 odpoledne byl vždycky horor a nakonec nikdo z toho nic neměl, ani my ani syn.
Užívat si se synem jsem začala, až když mu začaly být tak 4 roky, kdy už se s ním dá někam jet, dá se s ním domlluvit (aspoň občas) Teprve po skončení RD poznávám, co to je si s dítětem opravdu něco užít.