Myslím, že bez rákosky to u některých dětí a některých rodičů jde.
Já to bez občasného plácnutí u syna nezvládla.

Oblékání - syn měl období, kdy nesnášel nové věci. Byl ochotný nosit jen to, co znal, ale jak děti rostou, musela jsem mu dávat nové oblečení. Byl z toho vždycky řev, boj,... a i když jsem to na něj násilím narvala, tak se bleskurychle zase svlíknul.
Takže když přibyl nový kousek, mohl se sám rozhodnout, který den ho poprvé vezme na sebe, pak který den podruhé a časem ho přijal za "svůj".
Pokud jsme spěchali, dávala jsem mu známé oblečení.