Noro, nevím, jestli je to deprese, ale určitě je to vyčerpání, píšeš, že dlouhodbě pracuješ 12 hodin a doma máš mrňouse. Jak to tak čtu, vypadá to, že ty jsi živitelem rodiny a na tobě všechno visí... co manžel, jak to vidí on? Osobně bych se bála, že pokud takhle budu fungovat dál, že si zadělám na mnohem horší stav - píšeš, že ještě najsi na dně. Znamená to, že tam musíš dojít, abys chtěla udělat nějakou zásadnější změnu? Co by se stalo, kdybys onemocněla tak, že bys musela být léčena dlouhodobou hospitalizací(což může, ale také nemusí být třeba ta deprese, když už o ní píšeš) - kdo by se postaral o dítě, kdo by se postaral o splátky hypotéky a nebo o řešení finanční situace?
Neříkám, že máte okamžitě prodat dům/byt a jít do menšího, abyste měli menší splátky hypotéky, ale stálo by to za to zvážit všechny možnosti, předem nic nevylučovat. To, o čem uvažuješ, je sice logické, ale přebíjet vyčerpání léky je možné jen po velmi krátkou dobu (1/2 roku NENÍ krátká doba, když už padáš) je dle mého názoru cesta do pekel. Může ti někdo odlehčit především v pocitu odpovědnosti, ale i prakticky?
V tuto chvíli radím neschopenku a pořádně a "do zásoby" se vyspat. A taky bych řekla, že to chce zásadní rozhovor s tím nejbližším - tj. manželem či partnerem.