No, historka milá, řeším to jinde, jeden má naprostý odpor ke stříhání nehtů a za nimi (ač na zahradě nikdy nebyl) asi kompostárnu.

V základu - v jistém věku a situaci asi děláme kompromisy. Kompromis je pro mne to, že dobře, - není to blonďák, co jsem o něm snila, když mi bylo 18... pak jsem kompromisy další, které VÍM, že nějak zvládnu, že třeba není bezdětný a bojuju, protože s tím jsem do toho šla.
A pak je parketa, která vadí obecně od počátku - kdyby dětný pocit - ta realita- vadil od počátku - že to nesnesu, kladu na roveň té hygieně, jejíž nedostatek by pro mne byl úplně na zasklení kontaktu.

Někdo ne. Potkáš lidi, kterým bude vadit, že nebudeš mít vyholené podpaží, ač nepáchneš atd. už jen to, že to řešíš znamená, že vadí. Za mne taky velké NE.
A pokud by se náhodně začal snažit (to tenhle nezačal... zlehčil to - to je jasné), tak taky opatrnost poradím.