S tím nesouhlasím. Já už díky tomu, že se setkávám s reakcí ne přímo na postiženou a její chování (do očí mamince nikdo neřekne nic že???), ale jen na povídání, tak mohu usuzovat, jak to doposud lidé berou. Ještě máme VELIKÉ rezervy.
Dost často se stává, že lidé hrozně řeší, jak k tomu to dítě, přišlo, jestli měla matka možnost dítě "potratit" dokud to šlo, jestli si ho nechají.. Přijde mi že takové otázky jsou výpovědí o tom, že se s tím sami ještě neumíme srovnat. Pokud to dítě je tady, proč nás zajímá "jestli ho rodiče mohli potratit nebo ne"???? Proč nás nezajímá, jak se mají, co je nejvíc trápí a jaké třeba řeší problémy???
Notabene i vnitřní pocity maminky holčičky nejsou nezanedbatelné a sama cítí, že okolí to ještě nebere úplně v pohodě. A to o lecčems vypovídá. Musím upozornit, že sama to má vyřešené a dokonce má velikou podporu rodiny i známých, tak bych řekla, že je velmi objektivní.