Panejo,vlkodav a středoasiat,to se nedivím,že procházky s nimi a dvěma dětmi moc nejdou možná budu mimo,svého času jsem taky chodila se dvěma psy a dvěma dětmi a dodnes to považuju za peklo,ovšem bydlíme ve městě,po chodnících sviští kola obrovskou rychlostí,ač mají vedle silnici i cyklostezku,všude provoz,psi na volno,co naprosto neposlouchají,takže hlídat jednoho z mých,aby ho nesežrali,a druhého,aby nesežral útočícího psa,a do toho dítě,které něco uvidí na protější straně cesty plus ječící mimino,bylo opravdu hodně hodně náročné. Jen jsem si vzpomněla,že se mi vždycky líbilo takové to běhací lano-ocelové lanko natažené mezi dvěma stromy například,a na něm řetěz,nikam se to nemotalo a pes měl docela dobrou možnost pohybu.Jsme teda z města,tam naši psi prožili celý svůj třináctiletý život,ale kdykoliv jsme pobývali jinde,stejně se jen povalovali a ani na třicetimetrovém vodítku na velké louce se nehnuli. A ještě mě napadla krosna na mladší dítě,takto jsem to praktikovala jako těhotná,krosna se docela hodila k vyvažování tahání větším psem. Ale věřím,že je to náročné.