Asi to není ideální řešení, ale u nás zabralo: Syn měl ve třídě podobného výlupka, došlo tam i na fyzické napadení, stěžovala jsem si učitelce, ta to "řešila", ale nic se nezměnilo. Jednoho dne mi došla trpělivost, na kluka jsem si počkala před školou, přidržela si ho za bundu a klidným leč pevným hlasem mu oznámila, že jestli se ještě někdy od někoho doslechnu, že na mého syna sáhnul, posmíval se mu nebo vyhrožoval, seřežu ho tak, že ho doma nepoznají.
Úmyslně jsem to formulovala přesně takhle, aby bylo klukovi jasné, že nestačí zastrašit mého syna, aby si nestěžoval, ale že to na něj může prásknout kdokoliv.
Rodiče jsou místní ožralové, otec násilník, kluka mi sice je líto, v čem musí vyrůstat, ale ochrana mého dítěte je mojí prioritou.
Dnes se dotyčný malý potížista bavil u nás před domem s jinými kluky, ale když mě zmerčil, rychle se vzdálil. Na to, že od našeho "rozhovoru" uběhly už 3 měsíce, si mě zřejmě pamatuje.