Milá paní Deniso,
strašně moc bych Vás ráda nějak potěšila, soucítím s Vámi, já mám po potratu před 4,5 lety v 9.měsíci a tak podobné pocity jako Vy jsem prožívala, prožívám(teď již ještě stále, ale v menší intenzitě). Nedokázala jsem se s tím taky dost dobře vyrovnat, i když jsem měla a mám milující manžela, který je mě velkou oporou, rodiče, práci...ale v té akutní době nezabíralo, že vlastně mám tohle všechno, stejně jsem byla lítostivá,apatická ke všemu, pak zase vzteklá a ptala jsem se proč ? Dost těžko se na to odpovídá...Když jsem se trochu vzchopila, tak jsem se snažila zabavit, něco dělat, dál žít i bez dítěte a teď s postupem času řešíme zase, že se mě nedaří otěhotnět, takže zase další problém na cestě...žiju, stále se to lepší, postupně se mě vrátila i chuť do života, ale těžko, co radit, jak se s tím vyrovnat a jak dlouho to bude trvat. U mě to trvá dlouho a odeznívá to velmi pomalu. Jinak se snažím o sebe pečovat, dělat i pěkné věci, každý jsme jinak založen, takže každé (-mu) pomůže něco jiného. Takže snaha je odvést myšlenky pozitivním směrem (cvičením, keramikou, cestováním, aromaterapií atd.)a věřit, že příště to již dopadne dobře. Vím, že je to těžké, protože i já sama se sebou stále bojuji, že věřím ještě stále, že se mě podaří otěhotnět přirozenou cestou a donosit zdravé dítě ! Držím Vám moc pěsti, myslím na Vás a kdyby jste se chtěla ozvat, tak budu ráda krpatova@khspce.cz.
Předchozí