Jakou metodou…začínali úplně klasicky po písmenkách, pak po slabikách a plynule přešli ke slovům a větám. Náš syn se na podzim naučil všechna písmena, přeskočil fázi po slabikách a četl slova, nyní čte věty. Slabikář ho nebaví, tak jsme se dohodli, že nám bude číst vždy večer 1 stránku z nějaké dětské knihy, začali jsme Lokomotivou Tomáš, teď čte něco od Lindgrenové. Mohl by ještě zlepšit intonaci, ale jinak čte pěkně. Myslím, že snad niky neměl jinou známku než podtrženou jedničku. Jak si pamatuje přečtený text nějak nevím, moc se s ním neučím. Pracujou podle Slabikáře Nová škola.
Na psaní mají klasické písanky – trénujou jednotlivá písmenka, slova, věty. Pak dělají opis, přepis, diktát. Učí se psát psacím, ale když doplňujou do slabikáře, můžou to napsat jakkoliv, hlavně aby byl identifikovatelný obsah. Žádné další trénovací listy nemají, ale koupila jsem sérii písanek navíc a jednou za čas mu něco nadiktuju (Syn má zkříženou lateralitu, psaní je jeho nejslabší stránka).
V matice počítají do 10, myslím, že by mohli jet rychleji nebo alespoň opustit základní počítání a dělat něco zajímavějšího – nějaké rovnice apod. Zdá se mi, že syn umí násobit (spolehlivě dvěma, desíti, malou násobilku), ale ve škole se trochu zasekli. I jeho kamarádi by zvládli náročnější počty.
Chodí do klasické školy na malém městě.