Jsem ráda, že naše malá cácorka (6) je "normální" vesnické dítě, žádná paráda, prostě tepláčky, bunda, botasky a hajdy na hřiště. Může si tam hrát, na čem chce, nic jí nezakazuju, jen ji nerada vidím po výškách, protože se pořád někam sápe. V písku si klíďo píďo klekne na kolena (v životě by mě nenapadlo ji okřikovat, že je bude mít špinavá, stejně denně peru), dneska si odpoledne zpestřila se žížalama (tahala je dědovi z hlíny při rytí a dělala jim domečky ze sedmikrásek a vyhrála si s nimi přes hodinu - já mohla dělat v klidu na zahrádce), žížaly jí lezly po rukách a prej jsou moc jemňoučký, jindy si zas hraje na haldě kamenů a vybírá "drahokamy", ničím ji vážně neomezuju. Ty maminky si to asi neuvědomují, ale jsou to děti, chtějí si hrát s ostatními a je jim fuk, že mají na sobě poslední výstřelek módy. Já tohle vážně asi nikdy nepochopím, že ty maminky je tak vystajlujou a pak jim venku nic nedovolí. Připadá mi, že chtějí mít dítě jen na okrasu.