Jano, já jsem tvor přispůsobivý, troufám si říct, a samozřejmě nejsem tak naivní, abych si myslela, že se tam budu mít lépe, nebo hůře. Budu se mít tak, jak si to udělám, a to jak tady, tak ve Francii. Chci se tam zatím mrknout, zjistit ,,vo co Go" a uvidí se, jestli to půjde, nedělám závěry, že tam zrovna zůstanu, ale takové mé skryté přání to je. Nemohu sdělit veřejně důvody proč to tak mám, ale mám tam opravdu obrovskou jistotu a podporu někoho, komu věřím víc, než sobě. Bohužel víc rozvádět to nemohu. Jediný problém je můj M, kterému se NECHCE cokoli měnit na zajetém stereotypu, na jednu stranu ho chápu, má stálou práci, dře se od rána do večera,ale aspoň něco, má tady rodinu a podobně. Mě zde nedrží lautr nic, poznala bych nový jazyk, novou kulturu, syn by měl kromě češtiny do budoucna i Fráninu jako mateřský jazyk. Není to přes oceán, kdykoli je ta možnost vrátit se, užíralo by mě, kdybych to nezkusila, ekluje se mi pocit, že ve svých 23 letech se zahrabu ve Zlíně v podnájmu, s platem 12 ticís měsíčně když MÁM TU MOŽNOST zkusit to jinde, jinak, třeba vydržím, třeba ne, zkušenosti mi už nikdo nevezme. Dítě pro mě není problém, když člověk chce, tak si to zařídí. Líná nejsem, tak uvidíme