Něco mi to připomíná. Je to začátek, bude toho víc. Roky jsem v tom žila, nakonec odešla. Roky žárlil neopodstatněně - dělal mi ze života peklo, až jsem si našla přítele a odešla. Bez výčitek - přišlo mi to totiž přirozené, po těch letech žárlivých a neopodstatněných scén, zákazů kontaktu s muži, problémů, co mi dělal v práci, když jsem musela třeba na služební cestu, měla za kolegy muže.. Prostě jsem si řekla - pořád jsi žárlil a neměl proč, tejrals mě tím, tak jednou konečně máš proč a ahoj, já tady končím.