Modřinko - nechodím do kostele a nejsem v pravém slova smyslu věřící (já se spíše považuji za "hledající"), ale o tom systémů přesunů jsem už slyšela a strašně mne to překvapilo. Vždyť to tak původně (kdysi) nebývalo, ne? Farář byl na jedné farnosti leta a leta, znal rodiny, leccos z jejich historie i "pozadí", mohl tak lépe poradit, pomoci, povzbudit....
Vím, že babička vzpomínala, že ji oddával farář, který ji i křtil a byla smutná, že její dceru už nepokřtil, neboť zemřel. Říkala, že od toho "novýho" jí to nepřipadalo jako doopravdy , tak byla na "toho svého" zvyklá.
PROČ se to dělá, ty přesuny? Nevíte někdo? Mně osobně to přijde škoda. Myslím si, že má-li to "fungovat", musím si k duchovnímu otci vytvořit nějaký vztah a ten za týden nevytvořím. A když je na farnosti 3 - 4 roky, lidi si k němu najdou cestu, ona je trochu pozná, tak "jde o dům dál". Napadlo mne kacířsky zda to není snaha církve katolické, aby si lidi nevytvářeli právě vztah k člověku, aby ho vytvářeli k instituci... Ale instituce mi neporadí, nepochopí mne, neodpustí chyby.. Alespoň tak tu já - nevěřící - cítím.....
Simča