Moje matka trpěla komplexem méněcennosti. Kompenzovala si to navenek velmi autoritativním a sebevědomým chováním. Na otce řárlila ( bezdůvodně ) tak strašně, že ji to dohnalo až k alkoholismu. Moje dětství bylo naprosto úděsné.
Když měla matka dobrou náladu, byla bezvadná okouzlující, zábavná a milující. Když jí něco přelétlo přes nos, byla neuvěřitelně popudlivá, útočná a agresivní. Stupňovalo se to. Jako dítě a puberťáka mě nejvíc deptala nejistota, jaká nálada bude doma, až se vrátím ze školy. Kolikrát se mi chtělo cestou domů brečet, z té nejistoty a strachu...
Následky si nesu dodnes - psychické.
Zvaž, jestli tím chceš procházet celý život.
Matka se zklidnila až cca v 65 letech.