Do klimakteria mám daleko, ale občas o tom přemýšlím, jaké to bude a jak to budu nést. Trochu mě mrzí, že se o tom vlastně skoro vůbec nemluví. Od žádný ženy v okolí jsem neslyšela, jak přechod prožívala a hlavně vnímala. Stejně jako s porodem. Maximálně se mluví a tělesnejch přízancích a hlavně obtížích s tím spojených a pilulích, které je nutné při tom pojídat. Mě se teda líbí filisofie, která říká, že je to čas nasměrovat energii určitým směrem a začít něco nového. V někerých společenstvích se prý ženy stávají šamankami (pokud se jimi stávají) po přechodu.