Libíku - od okamžiku, kdy jsem se smířila (tedy celkem smířila, ještě teď mi to v podstatě vadí) ve svých 44 letech s tím, že už nikdy nebudu mít dítě (a to ani ne tak kvůli věku jako ze zdravotních důvodů - jsem po operaci páteře, byla jsem ochrnutá, mám zákaz zvedat cokoli nad 2 - 3 kila) se na přechod šíleně těším. Celý život jsem totiž měla velice nepříjemnou MS (bolesti, křeče, zvracení, průjmy, psychické problémy) a byla jsem ochotna se s tímto smířit jen z důvodu plození dětí. Pokud je tato věc již nemožná, nemohu se dočkat přechodu. Je mi (v květnu) 47, moje tělo se ale netváří že by "s tím chtělo přestat". Chci se na gyndě poradit co a jak. Do nějakých drastických věcí jít nechci, ale můj gynekolog se mi před rokem zmínil o nějaké antikoncepci, která se bere non-stop (nedělají se 7-mi denní pauzy) a bere se edno balení za druhým a žena nemenstruuje....
MMCH moje mamka měla přechod v 56 letech a podle jejich slov se nic nedělo - jen přestala mít MS. Pokud by měla žena mít pocity jako v těhotenství, jak tu někdo zmiňoval, tak to beru - o těhotenství jsem vlastně vůbec nevěděla, při první dceři do 5. masíce....
ROZHODNĚ nebudu brát zádné prášky - jsem proti braní jakáchkoli prášků silně zaujata, takže se těším, až nebudu muset tabletky (nyní anitiko) brát... A mimochodem jsem přesvědčena, že pro 90 % žen je to zbytečná berlička. Jenže farmaceutický průmysl má velmi silnou loby.....
Simča