Sestřenice nechává desetiletou dceru chodit domů ze školy cestou kterou já pořád nějak nedovedu překousnout,i když se mě to netýká.Jedná se o cyklistickou stezku,která je mezi městem a místem bydliště dlouhá 2-3 km,přesnou délku nevím.Stezka začíná u paneláků na sídlišti,vede mezi polema a loukama,kus se jde těsně podle lesa,část cesty je podle stezky husté křoví.Nikde není jediný dům,místo je po celém tomto úseku opuštěné(pravda,když je v létě pěkné počasí,tak se tam lidi vyskytují).Já bych snad umřela strachy,kdyby tudy měla chodit moje dcera sama.Pokud to jenom jde,chodím holčině naproti až k sídlišti,ale to taky nemůžu každý den.Sestřenice jí chodila naproti ještě loni když byla holka ve třetí třídě,nyní už ji nechává chodit samotnou.I když to není moje dítě,trnu že holka může skončit stejně jako Anička.Ano já vím,dítěti může ublížit kdokoli kdykoli,ale přece jen jsou místa která jsou pro takové věci příhodnější a nebezpečnější než jiná.Vy byste nechali dítě takto chodit,nebo jsem zbytečně přecitlivělá?