Bydleli jsme v jednom menším městě a cesta do školy byla dost podobná - šli jsme ze sídliště, kus cesty byl poměrně ok, ale pak se muselo projít tmavým tunelem, kolem ubytoven s Vietnamcema, pak kus kolem lesa - z jedné strany zahrádky, z druhé les. Dalo se jít i jinudy, ale byla to velká oklika a nikdo jsme to teda neřešili. Chodila jsem se ségrou nebo s kamarádkama, bylo nám tehdy asi 10 let. V zimě, škola začínala tehdy v 7,10, takže tma jak v ranci. No přežili jsme to všichni, jen jednu sestřinu spolužačku tehdy v tom tunelu kdosi přepadl, naštěstí dotyčnému utekla, ale trauma musela mít slušný, dokonce se za čas odstěhovali pryč.

Jinak dnes se tomu divím, že naši byli úplně v pohodě, já když si na to dnes vzpomenu, tak kroutím hlavou. Svoje dítě bych takto jít teda nenechala, ale ona je taky jiná doba než před 25 lety, že. Teď bydlíme v Brně, školu máme 5 minut od domu, bojím se spíš toho, že mi dítko vletí pod auto než že by mu někdo ublížil jinak.