Mě takhle dítko usíná normálně, ráno vstává o půl deváté, odpolko spí i tři hoďky když se zadaří a chodí spát nejdřív o půl jedenácté. Pokud spí krátce po obědě, o to jde spinkat dřív večer. Takže třeba tady zkrátit interval? My máme vysledováno, že bdí určitý počet hodit a pak to zalomí, to samé odpoledne. Mě to neva, jsem sova a mám takový rytmus. Ještě pět minut před usnutím skáče plna energie po posteli a dělá kotouly. Mám u postýlky PC a telku a jsem tady s ní než usne (no jsem u u PC večer i pak), takže mě to vůbec netankuje že by malá (je tak stará jako tvé) už měla spát a nespí. Když chce bobek tak jí posadím na nočníka a vůbec mě to nebere, takže pak tím ani nechce vydírat. Ano jeho "vydírání" je průhledné - je to přeci malé dítě ale ty jako dospělá bys to měla zařídit tak aby vůbec tohle nemuselo zkoušet a zažívat - alespoň tak se to snažím praktikovat já. Zkus nad tím zapřemýšlet z téhle strany a něco změnit - spíše asi u sebe. Tohle neber špatně, dítě nám nedělá naschvály ono to zatím jen ještě neumí a neuvědomuje si třeba že spánek je potřebný...sama si nevzpomínám, že bych si jako malá uvědomovala takto vědomně, že je spánek potřebný pro organismus . Buď jsem byla unavená a spala nebo ne a nedokázala jsem to ani jako desetiletá ovlinit, natož jako takový prckounek. Pamatuju že snad do puberty jsem tak dvě tři hodiny do noci otravovala ségru, škádlila ji atd. a nespala a i dnes musím usínat vysílením a ne vědomím, že jdu spát. Třeba to tvůj prckoun taky tak má (a to jsem z generace, která se nechávala vyplakat, případně dostala na prdel ať má proč brečet, žádné ťuťu ňuňu) zkus popřemýšlet....Co třeba ho nechat usínat v obýváku a spícího přenést do postele? Můžeš být s manžou a jestli malý usne v jedenáct v obýváku nebo v za deset minut jedenáct po dvohodinovém uspávacím maratonu v pokojíčku..mě osobně by to za to nestálo. Jsou to pro mě věci na kterých mi nestojí svět. Za pár let bude ráda, že ji "máťi nestojí furt za zadkem" neboj:).