a já si prostě myslím, že se tam jen bojí a nechce tam být sám. Nemůže být ještě s vámi v ložnici? není tam na něj místo?
Náš malý nechtěl spát sám a já se mu prostě nedivím, já se sama jako malá taky bála, stínů, šramotu ..bubáků - prostě všeho. Navíc on ví, že ty jsi v ložnici, s miminkem .. tak žárlí - to je normální. Prostě bych to udělala tak aby tam mohl být s váma. A pak až bude mimouš větší a nebudeš kojit by spinkali oni v pokojíčku spolu.
Tak teď zas do mě .. ale mi příjde, že je zbytečné tak strašně brzo ty naše mláďat odstrkávat - oni se prostě jen bojí.
U nás to bylo tak, že syn (v té době 3 roky spal asi týden v pokoji, ale pak nechtěla, bál se .. vzali jsem ho k sobě). Narodily se trojčata a spal s náma dál. Trojčata v postýlkách a on s námi na posteli. Místa málo, ale já ho prostě v tomto chápala ...
Ted, v lednu měl 4, uznal, že v pokoji to bude lepší (po té co jsem jeho postel chtěli rozložit aby bylo víc místě) a najednou tady zase začal spát naprosto bez řečí.Včera sice nějak nemohl usnout a přišel zamnou do ložnice, že má strach, že ho tam někdo ukradne, tak jsem šla s ním ke dveřím - zkusil, že je zamčeno, řekla jsem mu, že nikdo jiný nemá klíče a nedostane se k nám a šel spokojeně spát.