Pavlíno,Váš článek jsem četla se zatajeným dechem a velmi dobře si vybavuji odevzdanost a permanentní nejistotu, jakou jsem před, při i po porodu měla, byť mé zkušenosti rozhodně nebyly tak bolestné, jako Vaše. Jsme v zajetí mnoha různých informací a snahy o to, přivést své děťátko na svět co nejsnažší a nejhezčí cestou, ale nakonec zkončíme v rukou lékařů (do Vrchlabí všechny odjet nemůžeme..). Nicméně velmi se mi líbila odpověď pí.Dr. a plně se s ní ztotožňuji. Nejdůležitější ze všeho je současnost a s ní vyhlídky do budoucnosti. Někde poblíž Vás teď pravděpodobně vříská váš potomeček,bo se vůbec nechce oblékat, je rozkošnej, když si strká palce u nohou k puse, je miloučkej, když ho nesete na rameni a on se Vás drží za ruku, je k zulíbání, když si brouká tu svou hatlapatlalštinu.... To je nejdůležitější! A jestli budete mít energii a víc než přes emoce zpracujete svůj zážitek do racionální polohy, pomožte co to dá, aby se situace tam, kde jste rodila už raději neopakovala.
Hodně štěstí a zdraví Vašemu synkovi aj Vám, s pozdravem Mícha