Mám psy, mám i děti. Naši psi jsou u dětí "od nás" velice oblíbení, jsou to mazlové, jeden chlapec měl ze psů strach a za pár týdnů jej můj nejstarší pes odnaučil strachu. Ale ne tak, že by se kluk vrhal po každém psovi, kterého potká. Vysvětlila jsem mu, jak se psem zacházet, atd.
Pak tu je jeden, který si je "jistý" tím, že jsou moji psi zlatíčka. A to jsem mu rázně zarazila. Neexistuje, aby mi chytil psa za ocas, neexistuje, aby k němu přistoupil dřív, než promluví...jinak má se mnou potíže.
Svým psům "věřím" tak, jak se dá "věřit" zvířeti. Nevidím do hlavy ani jemu, ani lidem, kteří se k němu hrnou. Takže tak.
Moje obě dcery ví, jak se ke psům chovat, ale ruku do ohně nedám ani za ně, ani za psy.

Takže tak....