Svýmu psovi věřím ve vztahu ke mně. Co se jiných lidí týče, tak ne. Je to logické. Jak můžu vědět, jak se zachová on, když nevím, jak se zachovají oni.
Nechám ho samotného s našimi dětmi, ale když mají někoho na návštěvě, neriskuju.

Třeba u nás jsou lezecí a sotva chodící děti vysoce rizikové, pes se jich bojí, je mu na první pohled nepříjemné, že ten "tvor" moc netuší, co činí. Takže u téhle věkové kategorie jsem až úzkostlivě opatrná, protože on se jimi opravdu cítí ohrožený, ačkoliv je to 30kg psisko. A ve stavu ohrožení - třeba zahnaný do kouta - bude jednat, je to prostě pes. Navíc naše děti v tomhle věku neznal, do rodiny přibyl ve chvíli, když byli kluci velký.