Asi budu jediná,ale já svým psům věřím. Mám dva labradory
3 letého a 4 měsíčního.
Od chvíle,kdy jsem si je přivezla domů jsem je strkala do náruče všem,kdo meli zájem,aby se pejskové dobře sžili s tím,že je více lidí nejenom rodina.Jsou to psy vítací nikoliv hlídací.
Denně venku potkáváme hodně lidí a většina kolemjdoucích si je hladí a mazlí se s nimi. To,že nesmějí skákat na lidi vědí oba moc dobře a tak to nedělají. Velký to už má dávno zafixované a štěňátko za to ihned pokárám,ale on to opravdu dělá jenom velmi vzácně.
Zastávám názor,že zvíře,které útočí je obrazem svého pána a jeho výchovy. Normální pes nebojového plemene nemá v povaze útčit,když se mu nic neděje.
Moje máma měla léta velké vlčáky. Nemeckého i Belgičáka a moje děti u nich vyrostli. Ihned po příchodu z porodnice jsem jim mimino dala do pelechu očichat,aby věděli,že to není nepřítel,ale další člen smečky. Když se děti učili chodit,tak se u nich zvedali a při zvedání je tahali za chlupy a nikdy se po nich ani jeden pes neohnal a to by venku na povel roztrhaly druhého na kusy. Ovšem pouze na povel, protože jinak to byly zlatíčka a taky je hladil kde kdo.

K dětem jsme,ale pořídili labradory pro jejich mírnou a klidnou povahu a vůbec nelituji této volby,protože jsou to fakt mazlíci i když trošku větší.